Nemoci kočiček

FIP - infekční zánět pobřišnice (peritonitis)

Kočičí peritonitis je virové onemocnění koček. Původcem je koronavirus. Onemocnění postihuje zpravidla koťata a mladé kočky do dvou let věku. Nedostatečná funkce imunitního systému může být rovněž predisponujícím faktorem FIP (stres, léčba kortikoidy, přidružená onemocnění apod.).
Ve většině případů má letální průběh.

·    Efuzivní (vlhká) forma je typická výpotkem v břišní, případně hrudní dutině, ztíženým dýcháním, zvětšením břicha, horečkou, nechutenstvím. Je to dáno tvorbou komplexů protilátky a viru, které následně aktivují buňky imunitního systému. Následuje uvolňování mediátorů zánětu a dochází k vaskulititě. 
·    Při neefuzivní (suché) formě je vyšší stupeň odpovědi imunitního systému, který částečně omezí zánětlivou reakci. Dochází k tvorbě ložisek fibrinu tzv. pyogranulomům na povrchu orgánů. Při této formě jsou častější neurologické příznaky onemocnění, jako nekoordinované pohyby končetin, křeče, tremor, parézy končetin, dále změny na očích (krev nebo hnis v oční komoře), uveitida apod.
·    Smíšená forma

Koronaviry
Zahrnují skupinu virů, které mohou způsobovat onemocnění projevující se průjmy (enterální koronaviry), tak onemocnění FIP. Pro vznik FIP je nezbytná mutace koronaviru ve střevě. 
Koronavirus proniká do organismu oronasální cestou, po jeho pomonožení (převážně ve střevě) dochází k viremii. Infekce odezní většinou bez klinických potíží, případně se může objevit průjem. Zvíře, které se nakazilo, se může stát nosičem i když samo žádné potíže nemá. Pro vznik FIP je nezbytná mutace koronaviru v hostiteli, čímž je virus změněn a je mu umožněn vstup do tzv. makrofágů, které se šíří po celém těle a aktivují další buňky imunitního systému. Imunitní komplexy jsou pak příčinou imunitně zprostředkované vaskulitidy.

Diagnostika FIP
Koronaviry (nikoliv FIP) lze v organismu odhalit pomocí detekce protilátek nebo přímým průkazem viru. Pokud je zvíře shledáno pozitivním, neznamená to, že onemocní FIP. Setkalo se s koronavirem, proti kterému si vytvořilo protilátky, případně vylučuje virus. Hodnota výše titru rovněž není pro dg. FIP určující.  Séropozitivních jedinců je více než 50%, v rizikových skupinách až 85% vyšetřovaných jedinců.

V diagnóze u konkrétního pacienta nám pomáhají další diagnostické metody:
Hematologie (neutrofilie, anemie, trombocytopenie), hyperglobulinemie, poměr albuminu/ globulinu je nižší než 0,5, v závislosti na postižení orgánů může dojít k další  změnám v biochemických parametrech (vzestup jaterních enzymů, bilirubinu, creatininu…) Pro  efuzi je typický vyšší obsah proteinů, tekutina je žlutá, viskózní, při cytologickém vyšetření je typický nález nedegenerovaných neutrofilů a makrofágů.

Léčba
Léčba spočívá v aplikaci imunosupresivních, protizánětlivě působících látek a symptomatické terapii (v podávání infuzí, umělé výživy a  antibiotik jako prevence další infekce, případně odsávání efuze).

Přenos FIP
Zmutovaný virus se z těla nevylučuje, případný přenos je možný pouze transplacentární cestou. FIP tudíž není nakažlivým onemocněním. Je možný přenos koronaviru, nikoliv viru, který způsobí FIP.
(Přenos koronavirů se uskutečňuje přímým kontaktem, pozřením, vdechnutím, dále chovatelskými pomůckami, sdílením misek, sekrety, trusem apod. Virus přežívá v prostředí až 2 měsíce.)

Prevence onemocnění
Jako prevenci lze považovat zvýšenou hygienu chovu (prevence před koronaviry jako takovými), ochranu před vznikem jiných chorob, před stresem. Koronaviry se vylučují do prostředí zejména trusem, běžné desinfekční prostředky je ničí.

Vakcinace 
Vakcína FIP Primucell vytváří pouze lokální slizniční imunitu bránící rozvoji koronavirové infekce. Před aplikací je nutno každého jedince testovat na protilátky proti koronavirům. Nemá význam u sérologicky pozitivních jedinců. Vakcína je bezpečná, nechrání však přímo proti vzniku FIP.

Prognóza
U zvířat s probíhající FIP je prognóza vždy nepříznivá. Léčba může chorobu zpomalit, ne však vyléčit. U efuzivní formy je doba přežití asi měsíc, u neefuzivní někdy až půl roku.

Text: MVDr. Pavla Hyclová, VETCENTRUM Duchek s.r.o.
Foto: Vetcentrum
www.vetcentrum.cz

FIV - kočičí imunodeficientní virus

Jak napovídá i samotné jméno, kočičí imunodef. virus (FIV - z anglického Feline Immunodeficiency Virus) je blízce příbuzný lidskému imunodeficientnímu viru (HIV) který vyvolává AIDS. U obou infekcí dochází k postupné destrukci bílých krvinek, které chrání organizmus proti infekčním chorobám. Obě virózy jsou nevyléčitelné

Infekce jsou druhově specifické, to znamená, že člověk se nemůže nakazit virem kočičí FIV a kočky naopak lidským HIV. 

Jak dochází k rozšiřování infekce?

FIV se nachází ve slinách a ostatních tělních tekutinách kočičího organizmu. Infekce se přenáší převážně kousnutím. Onemocnění se nejčastěji vyskytuje u nekastrovaných toulavých kocourů, toulavých a zdivočelých koček. Kočky jsou většinou méně agresivní než kocouři a tím i pravděpodobnost, že se účastní rvaček, je daleko menší. K přenosu infekce však stačí jediné kousnutí. Po nakažení organizmus není schopen se infekce zbavit a ta se přenáší z generace na generaci. Od infikované matky se jedno ze čtyř koťat může narodit již nakažené. K infekci koťat dochází buď během březosti (přes placentu - plodové obaly) anebo po porodu při překousnutí pupeční šňůry, při olizování. Na rozdíl od HIV přenos FIV pohlavní cestou (při páření) nebyl prokázán. 

Co se stane, když se kočka nakazí?

První dny po nakažení se u kočky objeví pouze nepatrné všeobecné příznaky nemoci jako např. zvýšená těl. teplota. Je velmi málo pravděpodobné, že majitel kočky tyto změny vůbec zpozoruje. U koček, které jsou zároveň nakaženy kočičí leukémií (FeLV) mohou být příznaky podstatně těžší. Tyto první nespecifické příznaky nemoci krátce po nakažení pominou a kočky jsou pak perfektně zdravé i několik měsíců a i let. Postupem času však infikovaní jedinci začnou být vnímavější na různé infekce, což se projeví apatií, zduřením uzlin, matnou srstí, teplotou, hubnutím. Intenzita uvedených příznaků se u jednotlivých zvířat značně různí. Často se také objevuje zánět sliznice dutiny ústní, zánět spojivek s výtokem z očí, chudokrevnost a průjem. U nemocných zvířat se častěji vyskytují určité druhy nádorů a mohou mít postižený i CNS projevující se změnou chování, křečemi, demencí apod. 

Jak moc je infekce rozšířena?

Rozšířenost FIV závisí na mnoha faktorech, na hustotě kočičí populace a zejména na počtu nevykastrovaných kocourů v oblasti. Při namátkovém průzkumu 100 náhodně vybraných zdravých koček bylo 6 nositelem viru. Při průzkumu provedeným ve veterinárních ordinacích u nemocných koček byl výskyt mnohem vyšší - jedna ze 6 ti koček byla nakažená. Vzhledem k dlouhé inkubační době, onemocnění je nejčastěji pozorováno u starších koček ve věku od 6 do 10 ti let. 

Jak se pozná, že kočka je v inkub. období infekce?

Dokud kočka v důsledku zhoršujícího se imunitního systému nezačne trpět různými inf. chorobami, není důvod se domnívat, že je infikovaná FIV.
Pomocí sérologického testu (krevní zkoušky) lze zjistit, jestli je kočka nakažená nebo ne. Test je ovšem průkazný až několik týdnů po nakažení, protože protilátky proti FIV, které se touto krevní zkouškou zjišťují, se v krvi dřív neobjeví. U malého % koček, asi u jedné z 10-ti, se protilátky ani u nakažených koček nepodaří prokázat. Pro potvrzení výsledku předcházející zkoušky bylo vypracováno několik dalších komplikovaných testů, kterými se prokazuje v krvi přímo virus. 

Co dělat, když kočka onemocní FIV?

FIV je onemocnění neléčitelné a nakažené zvíře dříve nebo později podlehne další infekci, která u zdravých koček prostých FIV nebývá smrtelná.
Do určité míry lze nemocným kočkám pomoct, např. bakteriální infekce se léčí antibiotiky a různé zánětlivé pochody lze zmírnit steroidy a tak snížit zhoubný efekt FIV. Dlouhodobě lze nakaženým kočkám podávat i lék, který byl vyvinut na léčení lidí postižených virem HIV. Pokusy prokázaly krátkodobé zlepšení při jeho používání, ale léky jsou velmi drahé a zatím nejsou ani běžně k dostání. Vakcína proti FIV zatím nebyla vyvinuta, ale kočky by měly být proti všem ostatním nakažlivým nemocem řádně a včas vakcinovány. 

Jak chránit ostatní kočky v domácnosti?

Kočky, které žijí ve společné domácnosti, se většinou neperou a tak nákaza prostřednictvím kousnutí je méně anebo téměř nepravděpodobná. Jestli ale máte kočku, u které byla infekce prokázaná, bylo by lépe ji separovat. Pokud je ve skupině i kocour, je rozhodně na místě nechat jej vykastrovat a tak snížit riziko šíření infekce. Nakažená kočka by měla být rovněž vykastrovaná, aby nemohla přenést infekci na event. potomky. Jestliže kočka v důsledku FIV uhyne a ostatní kočky jsou zdravé, lze do skupiny pořídit novou zdravou kočku bez jakéhokoliv rizika. Virus FIV je ve vnějším prostředí málo odolný a na vzduchu velmi rychle odumírá. Nová kočka se nenakazí ani v prostředí ani při používání misky uhynulé kočky. Pro jistotu však před příchodem nové kočky misku a také celé prostředí důkladně vyčistěte a vydezinfikujte. 

FeLV - kočičí leukémie

Virus kočičí leukémie (FeLV - z anglického Feline Leukaemia Virus) je pravděpodobně nejdůležitějším virem, který se u koček vyskytuje. Asi u jedné ze tří koček, které se dostanou do kontaktu s uvedeným virem, se vyvine onemocnění, které je téměř vždy smrtelné.

FeLV má mnoho klinických příznaků a oslabením obranné schopnosti organizmu, jenž virus způsobuje, jsou kočky navíc náchylnější i na jiná infekční onemocnění. Vliv viru na imunitní systém je podobný viru HIV u lidí. FeLV postihuje pouze kočky a není přenosná na člověka, psy a ostatní druhy zvířat. 

Jak se infekce šíří?

Virus kočičí leukémie se v organizmu nachází v tkáňových tekutinách, nejčastěji ve slinách. K přenosu infekce pak dochází při vzájemném olizování - čistění, používáním stejných misek, nebo písku, při kýchání, při pokousání, při páření, mezi matkou a koťaty a to buď ještě v děloze, nebo po narození mateřským mlékem. 

Jak velké je riziko, že se moje kočka nakazí?

V průměru jedna ze sta koček je bacilonosičem - kdy aktivní virus je stále přítomný v organizmu postižené kočky. Riziko nakažení je mnohem vyšší když větší počet koček žije pohromadě. Pravděpodobnost, že kočka se dostane do styku s infekcí, se zvyšuje s jejím věkem, ale nejvnímavější jsou kočky mladší 6 měsíců a je velmi pravděpodobné že u každé třetí dojde k nakažení. 

Jak probíhá infekce, jaké jsou důsledky nakažení, co způsobuje FeLV ?

Padesát procent nakažených koček hyne v důsledku přímé destrukce bílých krvinek, které jsou hlavní ochranou organizmu proti infekcím. Zničení bílých krvinek dále způsobuje, že organizmus kočky není chráněn proti jakýmkoli bakteriálním, nebo virovým infekcím. Dalším velkým problémem je anémie, která se vyskytuje asi u jedné čtvrtiny postižených koček. Asi u 15 ze 100 případů se u koček vyvine nádorovité bujení. Ve zbývajících případech se mohou vyskytnout následující příznaky: neplodnost, potraty, rození mrtvých, nebo velmi slabých koťat, záněty očí, prudký úbytek na váze, onemocnění střev a následkem poškození nervů různé neurologické příznaky. 

Dá se FeLV léčit?

Onemocnění je nevyléčitelné. Podáváním některých léků lze nemocným kočkám zpříjemnit život a hlavně léčit druhotné infekce vzniklé v důsledku snížené obranyschopnosti organizmu. Vakcinací lze předejít infekci a chráněnost je asi 80 %. První očkování by mělo být provedeno u mladých koťat ve věku mezi osmi až deseti týdny. Dospělé kočky se přeočkovávají jednou ročně. Vakcinace je neúčinná, jestliže kotě bylo před vakcinací již nakaženo. 

Je vakcinace bezpečná?

Vakcíny proti FeLV jsou úplně bezpečné. V důsledku lokální reakce se v místě vpichu může ve výjimečných případech objevit malé neškodné zduření.
Jestliže chováte doma pouze jednu kočku, která se zdržuje výhradně uvnitř a nemá kontakt s jinými kočkami, vakcinace pravděpodobně není potřebná. Jestliže je v domácnosti koček několik, anebo když zamýšlíte pořízení kočky další, je vhodné provést vyšetření krve koček a ty, které nemají protilátky proti FeLV by se měly naočkovat a to minimálně 14 dnů před příchodem nové kočky. 

Moje kočka je pozitivní na FeLV - co mám dělat?

Jestli dvě krevní zkoušky provedené v několikatýdenních intervalech za sebou prokáží u kočky protilátky proti FeLV, můžeme s jistotou tvrdit, že kočka je nakažená. Kočka by měla být oddělena od ostatních koček, i když byly vakcinovány a neměla by vycházet ven. Jestli ji není možné izolovat, bylo by nejlepší jí najít nový domov, kde bude sama, bez možnosti přenosu infekce na jiné zdravé kočky. V některých situacích bohužel musíme myslet i na eutanázii. Jestli se později rozhodnete si pořídit kočku novou, nemusíte mít obavu, že vaše prostředí je zamořené, protože virus FeLV je mimo organizmus v prostředí málo odolný. Pro jistotu je však před příchodem nové kočky vhodné buď vyměnit všechny nádoby na krmení a toaletní misky, nebo je důkladně umýt horkou vodou se saponátem a pak je vydezinfikovat. 

Hyperthyreóza

Hypertyreóza je onemocnění způsobené nadměrnou činností štítné žlázy, orgánu který se nachází na krku po obou stranách hrtanu. Tato žláza produkuje hormon štítné žlázy tyroxin, který napomáhá při regulaci metabolizmu vaši kočky.

Jestliže štítná žláza produkuje nadměrné množství hormonu, „vnitřní motor" vaši kočky se přetáčí. Onemocnění se dá úspěšně léčit, ale neléčené končí smrtí. 

Co vyvolává onemocnění?

Hypertyreóza byla u koček poprvé zjištěna až asi před 30 lety a je vyvolána nezhoubným nádorovým bujením štítné žlázy. Zatím se přesně neví, co nádorové bujení vyvolává. Onemocnění se vyskytuje převážně u koček středního a staršího věku, zatím co u koček mladých se vyskytuje pouze výjimečně. Je to nejčastější hormonální onemocnění starších koček. 

Jaké jsou příznaky?

Prvním příznakem, že se něco děje, je obvykle značně zvýšená chuť k jídlu. I když vaše kočka žere podstatně víc, přesto ztrácí na váze a její kožíšek se stává drsným, matným a neupraveným. Dalšími příznaky jsou neklid, agresivita, třes, žízeň, časté močení, zvracení a průjem. Asi u jednoho z deseti případů jsou příznaky netypické, opačné než se předpokládá. Jsou to deprese, nechutenství a celková tělesná slabost. 

Jak se hypertyreóza diagnostikuje?

Kromě již popsaných příznaků existuje celá řada kroků a možností vyšetření, jak provést správnou diagnózu. Při celkové klinické prohlídce a prohlídce hrdla váš veterinář zjistí, že štítná žláza vaší kočky je zvětšená, nebo uzlovitá. Provede vyšetření krve, aby se vyloučila jiná onemocnění, zejména onemocnění jater a ledvin. Měření hladiny hormonu štítné žlázy v krvi může při určování diagnózy být nápomocné, ale u některých koček hladina tyroxinu může být i normální.
Váš veterinář provede i vyšetření srdce, protože abnormálně rychlá anebo nepravidelná srdeční činnost je jedním z dalších příznaků nemoci.
Včasná diagnóza a následná včasná léčba je důležitá v prevenci poškození srdce a ledvin. 

Jak se onemocnění léčí?

Podáváním léků -

Podávají se léky (jednou až třikrát denně), které brání produkci hormonu štítné žlázy..

Výhody: Léčba je jednoduchá a nevyžaduje narkózu.

Vhodná i pro kočky s těžkým onemocněním ledvin u kterých by jiný způsob léčby mohl průběh onemocnění ledvin zhoršit.

Nevýhody: Nepostihuje vyvolávající příčinu a léky se musí podávat pro celý zbytek života kočky. Některé kočky mají potíže s polykáním tablet.
Nesmí se zapomenout na každodenní podávání léku. Léky u některých koček mohou mít vedlejší účinky, např. vyvolávat únavu a anemii (chudokrevnost).
Na začátku léčby musí kočka být důsledně monitorovaná, aby se zjistilo správné dávkování léku.

Chirurgicky

- abnormální št. žláza se operativně odstraní.

Výhody: Chirurgickým zákrokem se onemocnění úplně vyléčí a další podávání léků není nutné.

Nevýhody: Operační zákrok nelze provést u každé kočky. Není vhodný zejména pro kočky s těžším onemocněním ledvin a koček starších. 
Některé kočky musí před operací podstoupit asi třítýdenní medikamentózní léčbu, aby se ledviny stabilizovaly a dokázaly vypořádat s narkózou.
Celková narkóza je vždy určité riziko, zejména pro ne zcela zdravá zvířata. Při chirurgickém zákroku existuje určitá možnost poškození paratyreoidních žláz (přištítné žlázy), které leží v těsné blízkosti žlázy štítné a které kontrolují metabolizmus vápníku v těle. Operaci by proto měl provést pouze zkušený chirurg. Po operaci musí být kočka několik týdnů přísně monitorovaná, aby se zjistilo, jestli v důsledku poškození přištítné žlázy nedochází ke změně hladiny vápníku v krvi.

Ozářením

- Injekce radioaktivního jodu zničí nádorové buňky ve štítné žláze a normální tkáň zůstane nepoškozena a funkční.

Výhody:
Zákrok se provádí bez narkózy a nemá téměř žádné vedlejší účinky.
Jednorázový zákrok natrvalo vyléčí 9 z 10 případů a druhý (opakovaný) zákrok vyléčí většinu zbývajících.
Ozáření účinkuje i u mnohem vzácnějších případů kdy nádorové bujení je zhoubné, anebo když část žlázy je umístěna odděleně od žlázy hlavní a při chirurgickém zákroku to ujde pozornosti. 
Nevýhody:
Dostupnost. Jelikož se jedná o radioaktivní látku, jejíž používání podléhá striktním regulačním předpisům, tímto způsobem léčby se zabývá pouze několik málo pracovišť, lze očekávat dlouhý čekací pořadník.
Vaše kočka bude muset zůstat asi 4 týdny v kompletní isolaci, dokud hladina radiace neklesne. Během této doby nelze s kočkou manipulovat, a proto tato metoda není vhodná pro kočky, které mají i jiné závažné onemocnění vyžadující akutní léčení. Výdaje za léčbu a delší hospitalizaci mohou být vysoké. 

Co je pro moji kočku nejlepší?

Rozhodnutí, který způsob léčby použít, by mělo vycházet až po důkladné konzultaci s vaším veterinárním lékařem.
Každá metoda má své výhody a nevýhody. Ne všechny jsou vhodné pro vaši kočku. Je několik faktorů, které se musí brát v úvahu. Je to:

·         věk kočky,

·         závažnost případu,

·         přítomnost anebo nepřítomnost jiných nemocí,

·         riziko komplikací apod.

Cena zákroku může rovněž být jedním z rozhodujících faktorů, jelikož jak chirurgický zákrok, tak ozařování mohou být značně nákladné.
Je nutné ale poznamenat, že i onemocnění, které bylo zjištěno relativně včas a ještě v raném věku zvířete, v důsledku dlouhodobé léčby trvající i několik let, nemusí být levná záležitost.

Diabetes mellitus - cukrovka

Cukrovka je poměrně časté onemocnění lidí a u starších domácích miláčků je zjišťovaná také stále častěji. Zanedbaná a neléčená cukrovka může mít vážné důsledky, které mohou vést až ke smrti vašeho čtyřnohého přítele. Dobrou zprávou ale je, že většina diabetických zvířat lze dnes již léčit a v případě, že se rozhodnete věnovat čas a peníze na jejich léčbu, žijí šťastný, normální život.

Co je diabetes?

Diabetes je způsoben nedostatkem inzulínu v organizmu. Inzulín je hormon, který udržuje cukr v krvi v optimální hladině. Při nedostatku inzulínu, cukr z potravy se nahromadí v krvi a nakonec se vylučuje močí. 

Jaké jsou příznaky cukrovky?

Zvířata s cukrovkou mají vysokou hladinu cukru v krvi, který se vylučuje močí. Mají žízeň, a proto hodně pijí, často močí, ztrácí na váze, přesto že chuť k žrádlu mají zachovanou a příjem potravy je normální. Jestli se onemocnění neléčí, vznikají nemoci jater, očí a další choroby. Jestli první známky diabetu ujdou pozornosti, dostavují se další, vážnější příznaky, jakými jsou např. zvracení a deprese. Když cukrovka zůstane neléčená i po dobu několika týdnů, nebo měsíců, kočka může upadnout do komatu a hyne. 

Proč dostala moje kočka cukrovku?

Jestli u vaší kočky byla zjištěna cukrovka, určitě to není vaše chyba, nic jste nezanedbali, nebo dělali špatně, jen bohužel některé kočky jsou náchylnější k onemocnění, než jiné. Častěji onemocní kocouři než kočky, ale onemocnět cukrovkou může kterýkoliv jedinec. Pravděpodobnost onemocnění je mírně vyšší u koček obézních, ale na druhé straně je mnoho koček s nadváhou, které cukrovkou neonemocní. Některé nemoci mohou vyprovokovat cukrovku a léčba těchto chorob může někdy cukrovku dočasně pozastavit, ale ve většině případů se cukrovka později opět vrátí. 

Dá se cukrovka léčit?

Ke kontrole hladiny cukru v krvi většina diabetických koček potřebuje dostávat insulin injekčně. Injekce se musí podávat pravidelně jednou až dvakrát denně a to do konce života. Váš veterinář vám doporučí léčebnou dietu a určí jak dál postupovat při léčbě vaši nemocné kočky. Injekce se musí podávat denně a to pravidelně ve stejnou dobu, která se ovšem dá přizpůsobit tak, aby vám vyhovovala a nenarušovala váš denní režim. Léčebný program, který vám vypracuje váš veterinární lékař, musíte striktně dodržovat. 

Bude moje kočka potřebovat inzulín?

U některých obézních koček se cukrovka dočasně dá kontrolovat pomocí snížení jejich hmotnosti. U jiných, pečlivým udržováním tělesné hmotnosti a podáváním léků, které snižují hladinu cukru v krvi (hypoglykemické léky) se cukrovka dá rovněž udržet, ale většina koček k léčbě cukrovky dříve, nebo později inzulín potřebuje.
Možná že s podáváním injekcí nemáte zkušenost a máte určité obavy jak to zvládnout, ale většina chovatelů po krátké době zjistí, že podávat kočkám injekce jde snadněji, než podávání tablet. 

Co se stane když mé kočce nebudu schopen píchnout injekci?

Hodně lidí se přirozeně obává, že vlastní kočce nebudou schopni inzulín aplikovat. Váš veterinář vás ale naučí techniku podávání injekcí a většina chovatelů to časem hravě zvládá. Do doby než si techniku dokonale osvojíte a získáte dostatečnou zručnost a sebedůvěru, zřejmě budete muset denně vyžadovat asistenci vašeho veterinárního lékaře a navštěvovat jeho ordinaci. 

Bude můj veterinář monitorovat moji kočku?

Váš veterinární lékař by měl vaši kočku pravidelně kontrolovat a vyšetřovat jak váš miláček prospívá, zda neztrácí, nebo naopak nepřibývá na váze, dále od vás bude chtít vědět jak často a jak moc pije a v určitých časových intervalech bude odebírat a vyšetřovat jeho krev. K tomu všemu bude potřebovat, abyste svého miláčka nechali po celý den v jeho ordinaci. 

Cítí se diabetické kočky nemocné?

Při cukrovce se vyskytují dva vážné stavy, o kterých byste měli vědět:

·         jsou to nízká hladina cukru v krvi (hypoglykémie) - při zanedbání a neléčení, dochází u tohoto stavu k trvalému poškození mozku. Příznaky - neklid, zmatenost, tremor (chvění), křeče, záchvaty, nebo koma se vyvíjí obvykle velmi rychle. Jestli uvidíte u vaší kočky uvedené příznaky, kontaktujte co nejdříve vašeho veterináře a podejte pacientovi cukr, (nebo raději glukózu kterou lze koupit v lékárně, nebo u vašeho veterináře) a to buď rozpuštěný ve vodě, nebo přimíchaný do potravy, jestli je pacient při vědomí a přijímá potravu.

·         Za druhé, je to vysoký obsah cukru v krvi (hyperglykémie) - tento stav se vyvíjí postupně a mnohem pomaleji. Váš miláček začne být nemocný až během několika dnů, ale postupem času, jak se nemoc vyvíjí, pacient upadne do komatu a podání cukru nepomůže. Volejte vašeho veterinárního lékaře co nejdříve.