Kurilský bobtail

Kurilský bobtail je přírodním plemenem, které vzniklo a také dlouhou dobu žilo v izolaci na Kurilských ostrovech, v nejvýchodnější části Ruska. První zmínky o „kočkách se zkráceným ocasem" pocházejí z období po druhé světové válce, kdy je vojáci, vracející se z Rusko - Japonské války přivezli s sebou domů. Přesto však nevznikl žádný klub zabývající se chovem tohoto plemene, a tak se na skutečné objevení kurilského bobtaila muselo ještě několik desítek let počkat.

A tak až v 80. letech 20. století, kdy v Rusku skutečný organizovaný chov koček teprve začínal, začali cestovatelé kurilské bobtaily opět dovážet. Prvně se také toto plemeno ukázalo i na soutěžích, kde však bylo posuzováno společně s japonskými bobtaily, a to i přesto, že se stavbou těla i strukturou srsti toto plemeno od japonských bobtailů výrazně lišilo. Tento rozdíl však nebyl chovatelům a nadšencům, včetně několika posuzovatelů lhostejný a na Kurilské ostrovy byla uspořádána expedice, která měla zmapovat kurily v jejich přirozeném prostředí a získat dostatek poznatků a podkladů pro stanovení standardu. Na zpáteční cestu pak expedice přibrala i několik jedinců tohoto plemene, kteří se následně stali zakladateli chovné linie.

V Rusku bylo plemeno Kurilského bobtaila uznáno v roce 1995, celosvětově to pak trvalo ještě o jedenáct let déle.

 

Kurilský bobtail má i přes své divoké vzezření velmi vyrovnanou povahu, je neagresivní a velmi společenský, mazlivý a přítulný. Přítomnost dalších koček, nebo i psů pro něj není problém. Jedná se o chytré a zvídavé plemeno, milující vodu, díky čemuž jsou výbornými potápěči či rybáři. V bytě si pak své lovecké pudy zkouší na mouchách, komárech či na dalších drobných živočiších. Kurilský bobtail je velmi pozorný a inteligentní, velmi rychle se naučí vnímat příkazy, nicméně stejně jako každá jiná kočka poslechne pouze v případě, uzná-li to za vhodné.

 

urilský bobtail se vyznačuje výborným zdravím a nevyžaduje žádnou zvláštní péči.