Burmila

Burmila je kočka jedinečná svým vzhledem i povahou. Její štíhlé, elegantní tělo je pokryté krátkou, hedvábně jemnou stříbrnou srstí, která přímo svádí k pomazlení. Nejnápadnějším znakem burmil jsou jejich oči - velké, živé, zářivě zelené, připomínající dva smaragdy zasazené ve stříbře. Jejich orámování tmavší linkou budí dojem, jako by burmilka používala pro zvýraznění pohledu konturovací tužku. Ona ale nepotřebuje žádné umělé vylepšení, je krásná ve své přirozenosti a je si své elegance dobře vědoma.

Burmily jsou jedním z mála plemen, u kterých je původ plemene a jeho vývoj přesně zdokumentován. U burmil se zkrátka nedělo nic náhodně, otěže od počátku drželi pevně v rukou chovatelé ve spolupráci s předními genetiky. Díky tomu se jim povedlo vyhnout se mnoha slepým uličkám, do kterých se dostala jiná plemena, kde byl vývoj ponechán náhodě nebo živelnému rozvoji. Historie se začala psát v roce 1981, kdy baronka Miranda Bickford-Smith, známá anglická chovatelka barmských koček (chovatelská stanice Astahazy), zamkla jedny z dveří na svém sídle. Na jedné staně zamčených dveří plakala lilová barmská kočka Bambino Lilac Faberge, na straně druhé perský činčilák Jemari Sanquist, který byl mazlíček jejího manžela a měl být další týden kastrován. Kočičí Romeo a Julie a jejich smutek natolik dojali posluhovačku, která měla na starosti úklid, že zamčené dveře odemkla a dopřála milencům to, po čem oba toužli nejvíce. Z lásky zrozená koťata zdědila postavu a krátkou srst po matce, stříbrnou barvu po otci. Koťata byla zjevem i povahou tak okouzlující, že zájemci, kteří se přišli podívat na barmská koťata, zapomněli proč přišli a obdivovali malé stříbrné kříženečky.

Povaha burmily je laskavá, takže nikdy nedává najevo nadřazenost nad námi, obyčejnými lidmi. Je to přítelkyně, důvěrnice, mazlíček, holka do nepohody i královna. Je velmi inteligentní, lehce se naučí chodit na vodítku nebo provádět veselé kousky. Také aportování míčku je aktivita, kterou se burmily lehce naučí a kterou dokáží vykonávat stejně neúnavně jako psi. Když je budete správně motivovat, budou se možná i předvádět. Burmila bývá často miláčkem publika, na stole posuzovatele se ráda předvede a je milá. Nebojí se cizích lidí, což chovatelé jistě ocení především na výstavách. Burmila je ráda ve společnosti lidí i koček. Je nekonfliktní, takže se snese i s plemeny, ke kterým je potřeba vybírat ostatní kočky velmi obezřetně. Ve svém genetickém potenciálu má vepsánu zvídavost barmy i vstřícnost perských činčil – charakteristické vlastnosti dvou plemen, ze kterých pochází. Je přátelská a družná, není tak hlučná a náročná jako barmská kočka, ale je odvážnější a zvědavější než perská činčila. Je to úžasná, milá kočka, která je přiměřeně aktivní, takže se dokáže i v klidu pomazlit. Přítulnost je burmilám vlastní, oceníte ji určitě i v posteli, kam se rády chodí přitulit. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že  na 140 cm širokou postel se vejde 7 burmil. Burmilky nejsou moc velké, jedná se spíše o drobnější kočky, což je výhodné, pokud vám spí na prsou. Také se v rámci mazlení rády obtočí kolem krku jako “živá šála”.

Burmila je velmi společenská kočka, která má ráda lidi. K lidem si zporavidla vytváří užší sociální vazby naž například britské nebo perské kočky. Velmi dobře vychází i se psy. Nebojí se cizích lidí, naopak, má návštěvy ráda.  Není to “kočka jednoho člověka”, je společenská k celé rodině i návštěvám. Má velmi ráda děti, ke kterým není agresivní. Od dětí dokáže snést opravdu dost, ale to neznamená, že její tolernce bude vždy bezmezná. Burmily jsou komunikativní, aniž by byly příliš hlučné. Ovšem to, co chtějí, si dokáží “vykomunikovat” velmi dobře. Nevadí jim změny, na nová místa si rychle zvyknou, takže případné stěhování zvládají bez problémů. Nejsou to kočky, které bychom mohli pouštět ven, protože hrozí riziko, že už je neuvidíme. Chybí jim obezřetnost divokých koček. Před cizími lidmi neutečou, neopak předvedou se jako přítulné a “opuštěné” kočičky, které chtějí pomazlit. Díky své důvěřivosti a přítulnosti se musí zalíbit snad každému.