Siamská

Podle některých pramenů vzniklo toto plemeno v 17. století v Siamu, podle jiných je jeho stáří více jak 600 let. Každopádně se předpokládá, že jeho přímým předchůdcem byla Bengálská kočka. Siamské kočky byly velmi ceněné a chovaly se pouze na panovnických dvorech. První zmínka o Siamské kočce v Evropě je z roku 1884, kdy ji přivezl do Londýna anglický konzul v Bangkoku. Tehdy se ovšem vzhledově značně lišily od dnešního standardu. Byly zavalitější, měly deformovaný ocas a často šilhaly. Standard byl ustaven v roce 1902 v Anglii. Postupně se začala chovat i v jiných částech světa, ale v důsledku jejího křížení s místními plemeny se začala ztrácet čistota rasy. To se nyní řada chovatelů, zastřešených v Asociaci ochrany divokých koček Thajska, snaží napravit. V současnosti existuje asi dvacet barevných variant.

Siamská kočka je velmi inteligentní, energická a temperamentní kočka. Často se o ní říká, že má psí povahu. Naučí se snadno chodit na vodítku a dokonce i aportovat. Na kočku je také nezvykle silně vázána na svého pána a proto by neměla zůstávat často sama. Je poměrně hlučná a dokáže dobře komunikovat s člověkem. Je zvídavá, u všeho musí být a někdy dokáže být značně tvrdohlavá. Hodí se výborně jako společnice i pro začínajícího chovatele. Rychle dosahuje dospělosti a mívá početný vrh.

Siamská kočka je krátkosrsté plemeno, takže o její srst není třeba nijak zvlášť pečovat, pouze jednou týdně kartáčovat. V potravě by měla dostávat zvýšený podíl bílkovin, kvůli její štíhlé postavě. Samota jí stresuje, proto by neměla být často sama.