Turecká angora

Turecká angora patří k nejstarším přírodním plemenům na světě. Její původ není potvrzený, ale nejvíce pravděpodobné je, že žila na Kavkazu, kde jí jako ochrana proti mrazu narostla dlouhá srst. Okolo 10. století byly tyto kočky dovezeny kupeckými karavanami do Turecka. Jejich jméno je odvozené od hlavního města Turecka, Ankara (ve středověku Angora). První turecká angora se do Evropy dostala asi v 16. století. Na počátku 20. století byly kříženy s jinými dlouhosrstými plemeny, a tak stály na pokraji vyhynutí. Naštěstí se zachovaly v Turecku, odkud byly (hlavně z ankarské zoo) dováženy do Ameriky. V Turecku jsou dodnes chráněné. Organizace FIFé uznala plemeno turecká angora v roce 1988.

Turecká angora je láskyplná a učenlivá, takže není problém ji vychovávat a učit nové kousky. Je velmi temperamentní a aktivní. Má ráda lidskou i zvířecí společnost, ovšem jen když si jiného mazlíčka nevšímáte více než tohoto kočičího aristokrata. Dobře snáší i děti. Nesmí se k ní však chovat hrubě. Svou nespokojenost dává najevo hlasitým mňoukáním. Má ráda, když je jí věnována pozornost a s oblibou se předvádí. Bohužel ne na výstavách. Snadno ji rozruší hluk a světla v cizím prostředí a její vystavování je obtížné. Tyto kočky jsou zvědavé a každou návštěvu nejprve dobře prozkoumají. Turecká angora je časově náročná, ani ne kvůli své srsti, ale kvůli své potřebě být neustále nablízku člověku, který se jí plně věnuje.

Výhodou srsti bez podsady je, že se téměř nezacuchává. Ale protože se turecká angora řadí k dlouhosrstým plemenům, měla by se minimálně dvakrát týdně kartáčovat. V zimním období se některým jedincům podsada vytvoří a srst se potom musí rozčesávat častěji. Turecká angora velmi ráda šplhá po vyvýšených místech, takže jí můžete udělat radost nějakou důmyslnou prolézačkou.