Habešská

Habešská kočka pochází pravděpodobně z Etiopie (dříve Habeš), odkud byla v 60. letech 19. století převezena britskými vojáky do Velké Británie, kde byla jako samostatné plemeno uznána již v roce 1882, kdy toho však se svojí současnou podobou měla společného pramálo.

Ta vznikla buď náhodným pářením s domácími kočkami, nebo spíše jako výsledek snahy chovatelů o vytvoření koček, známých z egyptských hrobek a nástěnných maleb, vyobrazujících egyptskou bohyni Bast a jiné kočičí bohy.

První zmínky o chovu Habešských koček pocházejí z roku 1896, přičemž již o devět let později bylo evidováno 12 záznamů o jejich chovu, kdy však většina z nich měla jednoho nebo oba z rodičů neznámé.

V první polovině 20. století se toto plemeno začalo rozšiřovat po Evropě a USA a následně v roce 1929 byl založen první Habešský kočičí klub (Abyssinian Cat Club) a mohl se sestavit jeden z prvních standardů.

Stejně jako u jiných plemen se na chovu Habešských koček značně podepsala první a druhá světová válka, kdy v Anglii, tehdejším chovném centru těchto koček, přežilo jen několik málo jedinců. Později, v 60 letech 20. století, přišla rána další, a sice v podobě viru kočičí leukémie (Feline leukemia virus), který měl za následek takřka kompletní vyhynutí plemene. Díky včasnému zásahu organizace CFA (Cat Fanciers' Association) však nedošlo k nejhoršímu a v 70. letech se podařilo chov zachránit, díky čemuž jsou dnes Habešské kočky rozšířeny téměř po celém světě.

 

Habešská kočka je velmi inteligentní, hravá a činorodá. Pro svůj temperament a velkou zvědavost by měla mít vždy k dispozici dostatek místa a neměli bychom opomenout její vášeň pro šplhání, neboť v opačném případě si náhradu nalezne sama, a to v podobě polic, nábytku či záclon. Habešské kočky jsou také velmi společenské a nebývají rády sami. Bude-li se tedy Habešská kočka nudit, začne si sama vyžadovat pozornost a majitel si tak již nebude moci stěžovat na nudu či nedostatek zábavy. Tyto kočky jsou nehlučné, ale přesto velmi komunikativní.

 

Habešské kočky nevyžadují žádnou zvláštní péči. Neměly by se však opomíjet návštěvy veterináře, neboť toto plemeno je náchylné na různé záněty apod. Taktéž se nedoporučuje jejich překrmování.