Mainská mývalí

Mainské mývalí kočky (Maine Coon) se pravděpodobně vyvinuly z britských, skandinávských a ruských koček, které byly dovezeny kolonizátory do Ameriky do státu Maine. Jedna z legend tvrdí, že mainské mývalí kočky byly oblíbeným mazlíčkem Marie Antoinetty, která je nechala dopravit do Ameriky, aby unikly francouzské revoluci. Historicky prvním uznaným kocourem se stal černobílý Captain Jenks of the Horse Marineo v roce 1861. Na začátku 20. století se do popředí dostaly perské kočky a zájem o mainské mývalí ochladl. Naštěstí je však stále využívali američtí zemědělci kvůli jejich loveckým schopnostem, a tak plemeno nevymřelo. V 50. letech 20. století byly chovy mainských mývalých koček znovu oživeny a už v roce 1967 byl vytvořen nový standard. Organizace FIFé je uznala v roce 1983.

Mainská mývalí kočka je velmi přítulná a mazlivá. Se svou rodinou si často vytváří pevné pouto, ale není na ní závislá. Ráda se věnuje i svým vlastním aktivitám. S oblibou si hraje a svou hravost neztrácí ani ve vyšším věku. K ostatním zvířatům se chová snášenlivě a dobře vychází i s dětmi. I přes tyto vlastnosti není typickým mazlíčkem. Nejvíce jí vyhovuje vyrovnaný, přátelský vztah. Svůj druhý přívlastek mývalí (Coon) získala díky své lásce k vodě, což má společné s mývalem (anglicky racoon). Také ráda a šikovně loví. Maine Coon neustále tiše a měkce mňouká. Tyto zvuky se podobají holubímu vrkání.

V případě, že Mainské mývalí kočky žijí v bytě, uvítají venkovní výběh. Péče o srst u mainských koček není nijak náročná, protože i přes svoji jemnost nemá sklony k plstnatění. Občasné důkladné pročesání je však nutné.