Selkirk rex

V roce 1967 se v Montaně (USA) narodila želvovinové kočce s bílou (kaliko) koťata, z nichž jedno mělo kadeřavou srst a zvlněné vousy. Slečna DePesto, jak ji nazvali, byla zařazena do chovu a ze tří jejich vrhů mělo šest koťat kadeřavou srst, což prozradilo, že tento znak je geneticky dominantní. Až v roce 1987 v domácnosti Jeri Newmana, který spářil kočku se svým černým perským kocourem, vznikla i dlouhosrstá podoba selkirka rexe. Doba vzniku tohoto plemene připadá tedy na rok 1987, již od této doby se evidují 2 druhy, odlišující se délkou a typem srsti. Jméno získalo podle blízkého pohoří Selkirk.

Selkirk rex patří k velmi klidným a méně aktivním kočičím plemenům. Má mírnou povahu, takže to není žádný divoch, ale spíše přítulná a mazlivá kočka. Je tolerantní, soběstačná a inteligentní. Nenechá se pro svoji mírnost a trpělivost něčím vyprovokovat. Dobře si rozumí se všemi členy rodiny, ať už s dětmi, tak s jinými domácími mazlíčky. Je vyrovnaná, milá a chová se přátelsky. Zároveň jí nevadí samota, není závislá na člověku, najde si nějaké pohodlné a měkké místo a bude tam nerušeně odpočívat. Takže se nemusíte bát a můžete ji bez problémů nechat samotnou doma. Její klidný pohled však neznamená, že si nerada hraje. Každá kočka potřebuje uspokojit své přirozené potřeby, a proto byste neměli váhat a pořídit svému mazlíčkovi např. škrabadlo, kočičí strom nebo nějaké návnady na šňůrce. Hravost zrovna u tohoto plemene není tak častá, ale je lepší jí pořídit nějaké hračky a občasně se jí v této oblasti věnovat.

Přestože srst potřebuje běžnou údržbu, nadměrné kartáčování škodí. Kočky se dovedou postarat o svoji úpravu samy, až 15% času, kdy jsou bdělé, tráví péčí o srst. Někdy naši pomoc potřebují. Občasné kartáčování prospívá kůži i srsti a vykartáčovaná kočka vypadá upraveně a elegantně. Kočkám každého věku prospívá vaše péče o jejich oči, uši, zuby a drápy.