Evropská krátkosrstá

Evropská krátkosrstá kočka se příliš neliší od běžné domácí kočky. Jediným rozdílem tak jsou pouze ustálené plemenné znaky a lepší srst.

První kočky se do Evropy dostaly společně s Římany a došlo u nich ke křížení s volně žijícími divokými kočkami, čímž zřejmě vznikly známé domácí krátkosrsté kočky, které byly celá staletí chovány především pro svůj užitek při lovení hlodavců. První zmínky o předchůdci dnešní evropské kočky lze vysledovat až do roku 1925, kdy se angličtí chovatelé usnesli, že se ve Velké Británii nachází značné množství hezkých, ale nešlechtěných koček, které by si také zasloužily vlastní standard a stupnici hodnocení. Jejich šlechtění a vývoj pak následně směřoval k robustnímu typu koček, avšak když následně došlo ke zpopularizování chovu perské a siamské kočky, chov tohoto plemene velmi utrpěl a jen díky několika věrným chovatelům se udržel. Další vývoj tohoto plemene tedy nastal až v 50. letech, kdy se i ostatní chovatelé začali zabývat obnovením této téměř zapomenuté rasy a k získání nových variant a barevných provedení bylo často používáno křížení s perskými kočkami, což způsobilo, že stejně jako dnes známé evropské, tak i britské kočky byly posuzovány a hodnoceny dohromady v jedné kategorii, a to až do roku 1981, kdy došlo k jejich odlišení. Nejrozšířenější jsou evropské kočky ve Finsku, kde má jejich chov již dlouholetou tradici a zjevně nikde jinde nelze nalézt evropské kočky v tolika barevných variantách.

Každá evropská kočka je zcela individuální osobnost a je tak poněkud obtížné popsat obecnou povahu tohoto plemene. Ta se většinou vyznačuje samostatností, bystrostí, inteligencí, zvědavostí a přítulností. Je-li zvyklá od malička, přítomnost ostatních koček jiných plemen ji taktéž nečiní problémy a na lidskou společnost se také velmi dobře přizpůsobí a je tak velmi milým společníkem. K cizím lidem však může být obezřetná či nedůvěřivá.

Evropská krátkosrstá kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.