Ruská modrá

Ruská modrá prý pochází z okolí přístavu Archangelsk. Je to oblast vzdálená od severního polárního kruhu 200 km, což vysvětluje velmi hustý kožich této kočky. Ze země svého původu se ruská modrá dostala v 19. století společně s námořníky, ti ji v této době dovezli do Velké Británie. Roku 1880 v Anglii byla ruská modrá poprvé vystavována a hodnocena s ostatními modrými krátkosrstými kočkami. V této době byla tato kočka nazývána nejrůznějšími jmény - například archangelská, španělská modrá nebo maltézská modrá. Cílený chov započal v Británii, kdy přivezli dvě koťata jménem Yuly a Bayarda z Archangelska roku 1900. Roku 1939 se stala ruská modrá oficiálním samostatným plemenem. V USA se ruská modrá objevila taktéž v roce 1900, ale až ve 40. letech se chovatelé začali o toto plemeno zajímat. Na Novém Zélandu a v Austrálii byly vyšlechtěny ruské bílé a ruské černé. Uznány jsou pouze v Británii. Standart v USA se odlišuje od standardu Anglie.

Ruská modrá kočka je klidné a společenské plemeno. Je snadno ovladatelná a neprojevuje se nijak hlasitě. Jsou neuvěřitelně oddané a vázané na své páníčky. Jsou to sice klidné kočky, ale rády si hrají. Ruská modrá není moc aktivní kočka, nejraději lenoší a polehává někde v teploučku. Do rodiny s malými dětmi se příliš nehodí, tyto kočky mají rády klid a ticho. Vůči návštěvám mohou být apatické a někam si zalezou a o návštěvu se nezajímají. Na agresivitu a vystrkování drápků je příliš pohodlná, možná až líná. Se psy nebo jinými kočkami se snáší dobře. Ruská modrá kočka má velmi jemný a melodický hlas, ale moc často jej nepoužívá. Tato kočka je také výborný lovec.

Srst ruské modré se snadno udržuje a nevyžaduje žádné speciální úkony. Mnozí chovatelé tvrdí, že čím míň se kočka kartáčuje, tím má lesklejší srst. Díky místu jejich původu jsou rády v teple. Ve vrhu bývají nejčastěji čtyři koťata. Ruská modrá je výborná matka. Není příliš aktivní plemeno, proto je nutné kontrolovat délku drápků a občas je zastřihnout.