Manská

O původu manské kočky se vypráví mnoho legend jak z prostředí Španělska, tak z prostředí Vikingů nebo Keltů. Ovšem původ této kočky nenese žádné romantické vysvětlení. Manská kočka je výsledkem mutace dominantního genu. Izolovanost ostrova Man umožnila rozvoj tohoto plemene. Zápisky o těchto bezocasých kočkách sahají do roku 1820. Ke konci 19. století ji objevili i chovatelé a v roce 1901 byl v Británii založen klub chovatelů. Manskou kočku vlastnil i král Eduard VII., což možná podpořilo zájem o toto plemeno. Do USA se manská kočka dostala roku 1933 a zájem o ni velmi stoupl. Poptávka byla tak velká, že správa ostrova Man se začala strachovat o počty těchto koček na rodném ostrově. Proto byla roku 1960 založena vládní chovná stanice, která působí dodnes, ne však již pod státním vedením.

Manská kočka je věrná a snadno ovladatelná. Má velmi tichý hlas a pozornosti se dožaduje spíše vrněním nežli mňoukáním. V přítomnosti cizích lidí nebo je-li příliš mnoho hluku, bývá neklidná a ostražitá. Velmi snadno se učí. Svého majitele je schopna i bránit. Manské kočky jsou rády ve společnosti své rodiny, o samotě se cítí špatně. Byť nemá ocas, který je potřebný při šplhání, je velmi dobrým lezcem. Manská kočka je skvělým a nadšeným lovcem myší. Hravost těmto kočkám zůstává i v dospělosti.

Srst manské kočky nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Postačí občas prokartáčovat. Vzhledem k loveckým vášním této kočky by jí měl být umožněn pravidelný přístup ven.